Envisat

V pátek 1. března 2002 byla raketou Ariane 5 vynesena na oběžnou dráhu družice Envisat. Celý manévr proběhl naprosto bezchybně – dráha družice je zcela shodná s plánovanou. Sluneční panely průběžně mění svoji orientaci, aby na ně dopadalo sluneční záření s největší intenzitou. Proběhlo testování a kalibrace přístrojů a první data ze všech 10-ti přístrojů byla již několik dní po startu k dispozici pro ukázku. Plná distribuce obrazových dat z radaru ASAR byla zahájena společností Eurimage v lednu roku 2003. Také pro data z Envisatu (stejně jako pro ERS) platí možnost získat data s výraznou slevou pro výzkumné projekty v rámci programů Eurimage Research Club (ERC) and Eurimage Business Development Initiative (EBDI).

Přesto, že Envisat díky počítačovému vybavení na palubě operuje s velkou dávkou autonomie, je řízení jeho činnosti ze Země nutné. Evropská vesmírná agentura (ESA) k tomu používá své řídící středisko ESOC umístěné poblíž Darmstadtu v Německu. Svoji roli nastoupilo hned poté, co Ariane 5 splnila svou misi. Takže ESOC již měl odpovědnost za včasné rozevření všech antén na družici, slunečních panelů a zaujetí polohy a veškeré korekce dráhy. Středisko také zajišťovalo denní programování družicových pozorování.

Envisat poskytuje měření atmosféry, oceánu, země a ledu po dobu pěti let. Jeho vypuštěním byl sledován ambiciózní cíl – zajistit plnou kontinuitu dat poskytovaných Evropskou vesmírnou agenturou z družic ERS, avšak ve vyšší kvalitě a novými možnostmi. Předpokládá se významné přispění k environmentálnímu výzkumu, především k poznání klimatických změn a dalších přírodních jevů. Vedle toho jsou data ideálním vstupem pro řadu komerčních aplikací. Pro tato pozorování je Envisat vybaven několika unikátními pozorovacími aparaturami: ASAR, GOMOS, AATSR, MERIS a Radar Altimeter.

ASAR
Základní vlastností všech radarových přístrojů je, že pořizují data bez ohledu na podmínky dané počasím. ASAR (Advanced Synthetic Aperture Radar) je zdokonaleným nástupcem radaru SAR z družic ERS 1 a 2. Pracuje na stejné vlnové délce, a tak zajišťuje datovou kontinuitu. Výrazné vylepšení dosahuje v pokrytí území, rozsahu úhlů, polarizace a operačních modů. Zlepšení technologická (např. nové řešení radarové antény) i technická (např. technika snímání ScanSAR) umožňují vybrat si z nabídky několika šířek záběru, až 400 km, nebo zobrazení scény současně ve dvou polarizacích.
ASAR je schopen rozpoznat různé druhy vegetačního krytu, např. ornou půdu, pastvinu nebo les. Analýzou scén z různých období lze provést hodnocení změn. Získané obrázky také poskytují cenné informace o změnách na zemském povrchu způsobených například přírodními katastrofami.

GOMOS
GOMOS (Global Ozone Monitoring by Occultation of Stars) je sondážní radiometr, který s velkou přesností monitoruje rozložení ozonu nad planetou. Měří celkovou výši ozónového sloupce a výškové rozložení jeho koncentrace. Kromě ozonu také měří NO2, NO3, vodní páru a teplotu. Každý den pořídí nad celou Zemí přes 600 profilových měření ve výškách mezi tropopauzou a 100 km. Vertikální rozlišení je lepší než 1,7 km. Měření GOMOSu umožní mapování trendů globálního ozonu s vysokou přesností, což je zapotřebí jak pro pochopení atmosférické chemie ozonu, tak pro validaci modelů úbytku ozonu.

MERIS
MERIS (Medium Resolution Imaging Spectrometer Instrument) je speciální spektrometr, který měří sluneční záření odražené od Země, s pozemním rozlišením 300m v 15-ti spektrálních pásmech. Měření nad celou zeměkoulí uskuteční během tří dnů.
Původním posláním MERISu je měřit “barvu” oceánu a pobřežních oblastech v širokém vlnovém pásmu, a tak poskytovat přesné informace o mořské biologii. Z údajů o barevnosti vod se dají odvodit informace o koncentracích chlorofylu, suspendovaných sedimentů a aerosolů. Mapování distribuce fytoplanktonu je důležité pro studium globálního oteplování, neboť fytoplankton pohlcuje asi polovinu skleníkového plynu oxidu uhličitého. Kromě příspěvku k poznání uhlíkového cyklu data MERISu také napomůžou sledování teplotního režimu svrchních vod oceánu a při plánování tras rybářských lodí.
První pozorování barev oceánu z oběžné dráhy prováděla už v roce 1978 družice Nimbus-7, kterou vyvinula NASA. Program sledování oceánu běžel až do roku 1996, ale pak v období 1986-96 se celý výzkum zpomalil kvůli nedostatku dat. Obrat k lepšímu nastal v roce 1996, kdy Indie vypustila družici s německým skenerem MOS. Přestože toto zařízení ještě neposkytovalo globální pokrytí, byl to krok kupředu. Na něho navázali Japonci se svým radiometrem OCTS a Francouzi se skenerem POLDER. Tato zdánlivá nadbytečnost stávajících přístrojů včetně nového MERISu je však z historických zkušeností nutná podmínka pro zajištění kontinuity výzkumu oceánu.

 

Družice Envisat

Družice Senzor Typ dat Počet pásem Prostorové rozlišení [m] Archiv od
Envisat ASAR Radarová 1 12.5 2002
Envisat MERIS Optická 15 300.0 2002
 
 

nahoru