Zprávy ze světa

92832_illustration-gif5
30.06.2020

Ropná havárie v Norilsku...

… je jednou z nejhorších, její průběh a následky sledují družice dálkového průzkumu.

V pátek 29. května uniklo přes 20 000 tun nafty a maziv ze zásobníku místní elektrárny
a teplárny, většina z toho vytekla do řeky Ambarnaja. Havárii z Norilsku oficiálně nejprve nikdo neohlásil a protože řeka protéká přes prakticky neobydlenou oblast, je podezření, že důvodem byla snaha havárii co nejdéle tajit a nechat řeku odnést největší znečištění do sibiřských dálav. V současnosti už ale má taková utajovací taktika jen minimální naději na úspěch. Obyvatelé z okolí si znečištění brzy všimli a sdíleli o něm zprávy a fotografie na sociálních sítích. Postup znečištění řekou zaznamenaly i pravidelně snímkující družice dálkového průzkumu Země.
Nápadné červené zabarvení znečištění na snímcích je způsobené tím, že tato nafta byla určená pro použití v elektrárně jako lehký topný olej. Protože jsou nafta i lehký topný olej chemicky totožné látky, z daňových a kontrolních důvodů se lehký topný olej pro snadné odlišení uměle obarvuje.

Obr.: Animace postupu znečištění na řece Ambarnaja v roce 2020 vytvořená ze snímků družice Sentinel-2 evropské agentury ESA. Zdroj: © contains Copernicus Sentinel data (2020), processed by ESA, CC BY-SA 3.0

 

Obr.: Animace postupu znečištění na řece Ambarnaja vytvořená ze snímků pořízených 23. května, 31. května a 1. června 2020 družicí Sentinel-2 evropské agentury ESA. Zdroj: © contains Copernicus Sentinel data (2020), processed by ESA, CC BY-SA 3.0

Prvotní příčinou události bylo náhlé zhroucení podpůrné konstrukce pod zásobníkem. Pohyb v základech dlouhou dobu stabilní stavby lze dobře vysvětlit změnou v místních podmínkách. Město Norilsk leží za severním polárním kruhem v oblasti trvale zmrzlé půdy, tzv. permafrostu. I v létě zde rozmrzá jen tenká vrchní vrstva půdy, podloží bylo trvale zmrzlé a mrazem ztvrdlé jako kámen.
Zakládání staveb je v takových podmínkách poměrně složité, nejčastěji jsou tady stavby ukotvené na pilotách, které ale musí být zaražené do dostatečné hloubky.
Vrtání děr pro piloty v tvrdé zmrzlé půdě je poměrně náročné a proto se obvykle nedělalo s velkou hloubkovou rezervou. Jenže v posledních horkých letech i na Sibiři teploty často stoupají až nečekaně vysoko, například letos 20. června byla na Sibiři za polárním kruhem naměřena rekordní teplota 38° C. A výsledek je zřejmý – permafrost začíná do hloubky roztávat a mění se na blátivou měkkou hmotu. Základy dříve zcela stabilních staveb se najednou mohou dát do pohybu. Navíc vrchní vrstva s vegetací působí v letním slunci jako tepelná izolace proti přehřívání a pokud je v průmyslových oblastech vegetace odstraněná a nebo mrtvá v důsledku znečištění, měknutí půdy tam lokálně probíhá ještě rychleji.

Po havárii zásobníku bylo zadrženo několik pracovníků elektrárny, včetně jednoho z jejích šéfů a ruské úřady zahájily i trestní stíhání starosty města Norilsk.
Prezident Vladimír Putin předvedl veřejně své rozhořčení nad pomalou reakcí místních zodpovědných funkcionářů a 3. června vyhlásil kvůli likvidaci následků havárie nouzový stav, ale upřímnost jeho překvapení nad současným neutěšeným stavem lze poměrně dobře zpochybnit, protože různé varovné signály se objevují už posledních 20 let.
A to nejen varování teoretická od mnoha různých expertů, ale i varování zcela reálná,
když se už některé v permafrostu nedostatečně hluboko zakotvené stavby skutečně rozpadly.
Bylo už jen otázkou času, kdy dojde k většímu neštěstí. Ruské úřady nyní nařídily kontroly ohrožených staveb, ale je otázkou, jak moc budou kontroly důsledné a kde se vezmou obrovské finanční prostředky nutné pro lepší statické zajištění všech staveb a konstrukcí postavených na permafrostu.

Tání permafrostu v polárních oblastech ale hrozí ještě daleko horšími globálními následky, může totiž skokově zrychlit globální oteplování, protože se z něj uvolňuje do atmosféry metan a oxid uhličitý, který tam byl dosud vázán.
Někteří experti odhadují, že v zamrzlém permafrostu je vázáno více uhlíku, než je ho nyní v atmosféře, takže následky roztání permafrostu mohou být ještě daleko větší, než jaké jsou dosavadní následky spalování fosilních paliv.
Jednalo by se o klasický vznik tzv. „pozitivní zpětné vazby“, kdy následky probíhajícího jevu jev zpětně dále posilují. U globálního oteplování je to jedna z největších hrozeb, protože by se pak při překročení určité hranice mohla situace náhle dramaticky zhoršit
a zcela se vymknout jakékoliv lidské kontrole.

Likvidace následků současné havárie začala se zbytečným zpožděním, znečištění se už rozptýlilo po obtížně přístupném toku řeky. Znečištění bylo na hladině zachyceno několika řadami norných stěn, které ale nefungovaly zcela spolehlivě a práce pak komplikoval také silný vítr.
Počátkem června i gubernátor Krasnojarského kraje potvrdil, že se znečištění z Norilsku dostalo řekou i do 20 km vzdáleného jezera Pjasino. Z jezera vytékající řeka Pjasina pak ústí do Karského moře, které je součástí Severního ledového oceánu.

Následně brzy vznikl problém, co s velkým množství nasbírané znečištěné vody. Pro její odvod bude patrně nutné postavit samostatné potrubí. Arktické oblasti jsou považované za obzvláště zranitelné, samovolný přírodní rozklad ropných látek tu kvůli nižším teplotám probíhá výrazně pomaleji a živé organismy jsou tu na ně citlivější. I optimističtější odhady jsou takové, že následky tu budou přetrvávat minimálně 10 let. Mírnou a problematickou výhodou je, že konkrétně u tohoto typu uniklých ropných látek by se mohla významná část z vody sama odpařit, při samotných pracech byl ale někdy zápach natolik intenzivní, že v blízkosti největšího znečištění museli pracovníci nosit plynové masky.

Obr.: Jezero Pjasino na snímku pořízeném družicí Sentinel-2 dne 8. června 2020. Jezero je 70 km dlouhé, v nejširším místě 15 km široké, jeho maximální hloubka je zhruba 10 metrů. Zdroj: © contains Copernicus Sentinel data (2020), processed by ESA, CC BY-SA 3.0

 

Obr.: Jezero Pjasino na snímku pořízeném družicí Sentinel-2 dne 8. června 2020. Jezero je 70 km dlouhé, v nejširším místě 15 km široké, jeho maximální hloubka je zhruba 10 metrů. Zdroj: © contains Copernicus Sentinel data (2020), processed by ESA, CC BY-SA 3.0

Samotné město Norilsk má pozoruhodnou a poměrně temnou minulost.
První dům byl na území Norilsku postaven až v roce 1921, když v této oblasti probíhaly průzkumné expedice, které tu pak také našly bohatá ložiska uhlí a rud. Tento přízemní dřevěný dům zůstal dodnes zachovaný jako místní památka a muzeum.
Od roku 1935 tu byli nasazení na stavební práce vězni a v roce 1956 se stal Norilsk centrem nápravně pracovního tábora Norillagu, který byl součástí pracovních táborů Gulag.
Počet věznů tu stoupal z původních 1 200 v roce 1935 až na nejvyšší počet 72 490 vězňů v roce 1951. Oficiálně byl tábor zrušen v roce 1956 a za dobu jeho existence jím celkem prošlo zhruba 400 000 vězňů a 16 806 jich tu zemřelo.
Mezi jinými tu byl paradoxně vězněn za obvinění ze sabotáže i geolog a průzkumník Nikolaj Urvancev, který se předtím významně zasloužil o průzkum arktických oblastí.
Právě jeho expedice tu dříve postavila onen první dům v Norilsku.

Norilsk má v současnosti 177 000 obyvatel a je tak nejsevernějším městem světa
s populací větší než 150 000 obyvatel. Současně je Norilsk jedním z nejchladnějších měst světa, teploty tu klesají níž než v Murmansku, který leží na stejné zeměpisné šířce.
Nejvýznamnějším zaměstnavatelem v oblasti je společnost Norilsk Nickel, největší těžař niklu a palladia na světě. Činnost této společnosti ale vytváří i další zdroje dlouholetého znečištění, které z Norilska udělalo jedno z nejznečištěnějších měst na světě a Norilsk Nickel je také vlastník elektrárny, ze které uniklo palivo.
Celá oblast okolo města Norilsk je izolovaná, žádné pozemní spojení se zbytkem Ruska zatím není. Náklady se převážejí po železnici do přístavu Dudinka na řece Jenisej,
odkud pokračují na lodích. Osobní doprava probíhá prakticky pouze letecky.
Pocit izolace od zbytku země se u místních obyvatel projevuje tím, že o ostatním Rusku mluví jako o „kontinentu“.
Město Norilsk je navíc uzavřené, vstup pro cizince je do něj pouze na povolení.
Přestože uzavřené město s více než 170 000 obyvateli vypadá jako něco z dob Sovětského svazu, toto současné omezení vstupu bylo vyhlášeno v roce 2001.
Vnější svět může pouze spekulovat, zda je hlavním důvodem přítomnost rozsáhlých důležitých těžebních komplexů, obrovské znečištění, které průmysl v Norilsku produkuje, nebo v oblasti se nacházející raketová vojenská základna, na níž by se údajně měly nacházet i mezikontinentální balistické střely.
Protože je město Norilsk obklopené tajemnou a nedokonale prozkoumanou Sibiří,
ve volnějších časech se stávalo oblíbenou základnou pro výpravy profesionálních
i amatérských výzkumníků, včetně různých záhadologů a UFOlogů.

Není to poprvé, kdy družice v okolí Norilsku zaznamenaly náhlé přebarvení vodních ploch do podivných barev. Obzvláště často se to děje řece Daldykan (někdy se označuje i jako Doldykan), která je zhruba 29 km dlouhá a vlévá se jako přítok do řeky Ambarnaja.
Mediálně známější se stala jedna taková událost v roce 2016 a to díky tomu, že místní obyvatelé tehdy také sdíleli fotografie rudé řeky Daldykan na sociálních sítích, někteří navíc s poznámkami, že takto není řeka znečištěná poprvé.

Obr.: Jedna z mnoha fotografií řeky Daldykan sdílených v srpnu 2016 na sociálních sítích. Zdroj: Facebook

 

Obr.: Jedna z mnoha fotografií řeky Daldykan sdílených v srpnu 2016 na sociálních sítích. Zdroj: Facebook

Prokletím řeky Daldykan je, že se blízko ní nachází odkalovací nádrž metalurgického závodu Naděžda, patřícího opět společnosti Norilsk Nickel. Odpadní voda v nádrži je kaly zabarvená také do červena a bylo by tak těžké uvěřit, že jde jen o náhodnou podobnost.
Podle původního prohlášení společnosti Norilsk Nickel měly událost v roce 2016 způsobit silné deště, kvůli kterým znečištěná voda přetekla přes filtrační hráz do řeky. Jenomže
na družicových snímcích je zřetelně vidět po celé délce odpadního potrubí velké množství úniků, nikoliv jenom jeden velký z nádrže nebo samotného závodu, jak by to mělo vypadat v případě záplavy po přetečení.

Obr.: Odkalovací nádrž zachycená na snímku americké družice Landsat-8 dne 10. srpna 2016. Zdroj: NASA

 

Obr.: Odkalovací nádrž zachycená na snímku pořízeném americkou družicí Landsat-8 dne 10. srpna 2016. Mezi metalurgickým závodem Naděžda („Nadezhda plant“) a jeho odkalovací nádrží („Tailings pond“) je na linii odpadního potrubí („Slurry pipe“) vidět množství úniků červené odpadní vody („ Leaking wastewater“) odtékající ve směru řeky Daldykan („Daldykan River“). Zdroj: NASA

Navíc se potvrdilo, že zmínky o tom, že se to nestalo poprvé, jsou pravdivé.
Na archivních snímcích oblasti pořízených družicemi Landsat jsou zaznamenány velmi podobné události v červenci 2015, v červenci 2014, v srpnu 2013, v červenci 1998
a také v září 1997. Buď je tedy odpadní potrubí po dlouhá léta ve velmi zchátralém stavu a nebo může jít v horším případě i o úmyslné vypouštění znečištěné vody po trase potrubí, aby se kalová nádrž nepřeplňovala.

Stále se zvyšující počet družic dálkového průzkumu Země kromě jiných přínosů také komplikuje velkým znečišťovatelům zamaskovat svojí činnost a archivy družicových snímků obsahují desítky let do minulosti důkazy o délce i následcích znečišťování.
Kromě družic průběžně pořizujících obrazová data povrchu Země v mnoha vlnových délkách jsou dnes družice schopné detekovat i znečištění vypouštěné do atmosféry, takže prakticky každé rozsáhlejší průmyslové znečišťování je pomocí družic zmapovatelné.

Starší článek o globálních mapách znečištění ovzduší vytvořených na základě družicových dat je zde.

Článek zpracoval: Jiří Šustera

 

nahoru

zpět