Zprávy ze světa

1707_illustration
31.08.2020

Následky exploze v Bejrútu...

… a rozsah zničení přístavu zaznamenaly na svých snímcích i družice společnosti Planet.

Dne 4. srpna 2020 v 18:08 místního času došlo v libanonském hlavním městě Bejrútu během požáru přístavního skladiště k ohromující explozi. Následkem výbuchu vznikl
kráter více než 120 metrů široký a přes 40 metrů hluboký. Nejbližší okolí bylo zcela zničeno, poškozené byly budovy až 10 km vzdálené.
Už v prvních dnech součty obětí rostly přes 100 mrtvých a několik tisíc zraněných. Zhruba za týden, když se na veřejnosti začalo mluvit o součtech rostoucích až k počtům 220 mrtvých, 110 nezvěstných (a pravděpodobně většinou také mrtvých, jejichž těla se nepodařilo nalézt), přes 6000 zraněných a z toho asi 150 doživotně zmrzačených, protesty proti vládě a všeobecná nespokojenost vyvolala silný tlak na odstoupení libanonské vlády. Největší hněv vyvolal fakt, že ve skladišti explodovalo 2750 tun dusičnanu amonného (v tomto případě původně vyrobeného jako zemědělské hnojivo), který kvůli nedbalosti zbytečně ležel v nevyhovujícím přístavním skladu dlouhých 6 roků.

Obr.: Animace složená ze snímků pořízených družicemi Skysat americké společnosti Planet 31. května 2020 a 5. srpna 2020 zachycuje rozdíl před a po explozi 4. srpna v oblasti největší devastace. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

 

Obr.: Animace složená ze snímků pořízených družicemi Skysat americké společnosti Planet 31. května 2020 a 5. srpna 2020 zachycuje rozdíl před a po explozi 4. srpna v oblasti největší devastace. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

Ledek (dusičnan amonný: NH4NO3) se používá jako hnojivo pro vysoký obsah dusíku. Protože ledek funguje i jako výborné okysličovadlo, používá se i jako složka levných průmyslových trhavin, kdy se ale k velkému množství ledku musí přidat i palivová složka, například kerosen. Relativně bezpečné zemědělské hnojivo se tak celkem snadno může přeměnit v nebezpečnou výbušninu.

Nebezpečný náklad do přístavu dovezla loď Rhosus. Tato 86 metrů dlouhá nákladní loď byla postavená v roce 1986 a za dobu svojí existence vytřídala několik majitelů, domovských přístavů, zemí registrace i jmen. V roce 2013, kdy byl jejím majitelem ruský na Kypru žijící podnikatel Igor Grečuškin a loď byla zaregistrovaná v Moldavsku, vyplula loď s nákladem dusičnanu amonného z Gruzie do Mosambiku. Před proplutím Suezským kanálem loď zakotvila v bejrútském přístavu, kde jí zkontrolovaly místní úřady a pro špatný technický stav jí zakázaly pokračovat v cestě.
Majitel o problematickou loď, náklad i posádku rychle ztratil zájem a raději vyhlásil bankrot. Lodi začal narůstat dluh za přístavní poplatky a okolo lodi tak vznikly různé právní tahanice. Za pomoci ukrajinského konzula mohlo 5 členů posádky opustit loď poměrně rychle, ale ruský kapitán a z ukrajinské posádky zbývající hlavní strojník, třetí strojník
a loďmistr byli na lodi uvěznění téměř rok, než jim bylo povoleno zadluženou chátrající loď také opustit.
Náklad byl v roce 2014 přeložen do přístavního skladu v a odstavená neudržovaná loď Rhosus klesla ke dnu u vlnolamu bejrútského přístavu v polovině února 2018.
Přístavní správa údajně opakovaně požadovala, aby byl zabavený ledek z přístavního skladiště odstraněn, v bezpečnostních zprávách měla i varovat před nebezpečím možné exploze, ale nadřízené úřady nereagovaly. Možná se domnívaly, že je to přece jenom obyčejné zemědělské hnojivo, které nemůže být až tak moc nebezpečné. Za správného skladování a normálních podmínek také opravdu nebezpečné není, k jeho explozi rozhodně nestačí náhodná jiskra nebo odhozená cigareta. Jenže dne 4. srpna 2020 vypukl v přístavním skladišti požár, který se rychle šířil a byl doprovázen drobnými explozemi připomínajícími ohňostroj.
Zasahující jednotka hasičů a další očití svědci z nejbližšího okolí požáru byli následnými událostmi vymazáni ze světa, takže se těžko někdy přesně dozvíme o důvodech vzniku prvotního požáru a průběhu posledních událostí, zda četné drobné exploze způsobovala uskladněná zábavní pyrotechnika, tajně uložená munice, nebo ještě něco jiného. Požár se ale zjevně nedařilo zvládnout a stoupal z něj mohutný sloup šedivého kouře. Intenzivní požár rozhodně překročil normální podmínky pro bezpečné skladování zemědělského hnojiva. V 18:08 místního času tak došlo k obrovskému výbuchu a následnému vytvoření nápadného hnědočerveného oblaku, který je typický pro explozi ledku a nebo výbušnin od nich odvozených.

Obr.: Detail kráteru vzniklého výbuchem na snímku pořízeném 5. srpna 2020. Trosky vlevo vedle kráteru jsou zbytky obilného sila postaveného v roce 1970 pardubickým podnikem Průmstav. V pravém horním rohu je vidět převrácená výletní loď Orient Queen, kde zemřeli dva členové její posádky a několik bylo zraněno. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

 

Obr.: Detail kráteru vzniklého výbuchem na snímku pořízeném 5. srpna 2020. Trosky vlevo vedle kráteru jsou zbytky obilného sila postaveného v roce 1970 pardubickým podnikem Průmstav. V pravém horním rohu je vidět převrácená výletní loď Orient Queen, kde zemřeli dva členové její posádky a několik bylo zraněno. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

Libanonské přístavu nadřízené úřady by asi nebyly tak lehkomyslné v dlouholetém skladování „zemědělského hnojiva“, pokud by si zjistili, že dusičnan amonný v minulosti už několik katastrof způsobil. Některé se navíc velice podobaly tomu, co se později stalo v bejrútském přístavu, takže jako včasné varování před možnými následky mohly tyto příklady fungovat více než dobře. Zvláště pokud při dvou největších zahynulo pokaždé přes 500 lidí.

První takto extrémně smrtící exploze se stala v roce 1921 v Německu v chemičce BASF
v Oppau, kde se vyráběla jako hnojivo směs síranu a dusičnanu amonného a po výbuchu 450 tun této směsi (silou 1 – 2 tisíce tun TNT) zemřelo přes 560 a zraněno bylo 2000 lidí, exploze o zhruba stejné síle jako v Bejrútu v roce 2020 tehdy v Oppau vytvořila kráter
až 125 metrů široký a 19 metrů hluboký.

V roce 1947 se stalo něco velice podobného bejrútské katastrofě v americkém přístavu
v Texas City, kde v důsledku požáru vybuchl parník Grandcamp naložený 2 300 tunami ledku amonného a způsobil tak v přístavu řetězovou reakci dalších požárů a explozí. Výsledkem bylo 581 mrtvých a zhruba 5000 zraněných.

Méně ničivé a vražedné exploze při výrobě nebo dopravě dusičnanu nejsou bohužel příliš vzácné. Mezi ty větší ale pravděpodobně patří také exploze v severokorejském Rjongčchonu v roce 2004, kde se podle oficiální verze srazily dva vlaky, jeden vezoucí ropu a druhý dusičnan amonný. Elektrické jiskry z poškozeného trolejového vedení zapálily ropu a v následném požáru vybuchl dusičnan.
Podle oficiálních údajů mělo být následkem 54 mrtvých a zhruba 1300 raněných. Červený kříž ale napočítal 1850 zničených a 6350 poškozených budov, takže oficiálně uváděné ztráty na životech jsou až nepravděpodobně nízké.
Vzhledem k nevelké důvěryhodnosti oficiálních informací podávaných severokorejskou vládou se ale v některých spekulativních teoriích zpochybňuje náklad obou vlaků, příčiny a celý průběh události.

Ať už jde o totalitní režimy potlačující svobodu informací, nebo jen situaci náhlé katastrofy, kdy je kvůli vznikému chaosu obtížné získat rychle přesné informace o rozsahu neštěstí, data z družic dálkového průzkumu Země mohou hodně podstatných informací doplnit, nicméně to v případě nedostatečného počtu družic nemusí být dostatečně rychle.
Družici může trvat i několik dní, než se při svém oběhu kolem Země dostane do pozice,
ze které je schopná nasnímat konkrétní zájmovou oblast a pokračovat ve snímkování
pro sledování dalšího vývoje pak opět může až po několikadenní přestávce.
Několik družic skupiny SkySat, jejichž snímky exploze v bejrútském přístavu jsou v tomto článku, patří americké soukromé společnosti Planet, jejíž strategie v komerčním snímkování Země je především rychlost a kvantita. Místo vypouštění velkých, těžkých, velmi drahých družic se zaměřila na vypouštění malých a levných družic v co největším počtu, který má zajistit, že budou schopní dodat obrazová data aktuálního zájmového území nejen velice rychle, ale budou schopní zajistit i jeho další snímkování dokonce několikrát každý den.

Obr.: Družice SkySat 19, 20 a 21 před uložením do nákladového prostoru rakety Falcon-9. Zdroj: © Planet (2020)

 

Obr.: Družice SkySat 19, 20 a 21 společnosti Planet před uložením do nákladového prostoru rakety Falcon-9. Zdroj: © Planet (2020)

Společnost Planet za 6 roků svojí existence už byla vlastníkem celkově přes 350 družic dálkového průzkumu Země. Počet jejich družic se průběžně mění, staré družice jsou vyřazovány a likvidovány odesláním do atmosféry Země a nahrazovány novými.
V současné době obíhá Zemi více než 100 družic patřících této společnosti. Planet tak provozuje nezrozsáhlejší síť družic dálkového průzkumu v historii. Společnost také průběžně nakupovala další společnosti působící v oblastech souvisejících s jejich podnikáním, některé i s jejich vlastními družicemi. Planet díky tomu vlastnila a provozovala tři různé skupiny družic dálkového průzkumu: Dove, RapidEye a SkySat.
Společnost Planet (plným oficiálním názvem Planet Labs, Inc., zkrácené jméno Planet používá až od roku 2016) byla založená koncem roku 2010 mladými vědci, bývalými zaměstnanci NASA. Začali pak stavět vlastní malé družice pojmenované Dove.

Družice Dove (česky: holubice) mají rozměr pouhých 10×10x30 cm a hmotnost 5 kg. Jejich malý rozměr a hmotnost umožňují jejich vynášení a vypouštění v počených skupinách – „hejnech“, anglicky označovaných jako flock. Prvními dvěma pokusnými družice Dove, které byly dopravené na oběžnou dráhu v rámci komerční kosmonautiky, byla družice Dove-2 vynesená ruskou raketou Sojuz-2 z Bajkonuru 19. dubna 2013
a družice_ Dove-1_ vynesená americkou raketou Antares-110 dne 21. dubna 2013
z kosmodromu Wallops ve Virginii v USA.
Družice Dove byly už hromadně vypouštěny i z Mezinárodní vesmírné stanice, kam je dopravil zásobovací modul. Bylo tak vypuštěno „Hejno-1“ (angl. Flock-1), v únoru 2014.
Nejstarší družice Dove, které stále ještě pokračují ve snímkování Země byly vynesené raketou Atlas-V v prosinci 2015.
Družice Dove jsou nejmenšími a zároveň nejpočetnějšími družicemi ve flotile společnosti Planet, takže právě vysoký počet exemplářů těchto družic stojí za rekordními celkovými součty družic této společnosti, kterými mnohonásobně překonává ostatní konkurenty.

V roce 2015, když už společnost překročila v počtu vypuštěných družic Dove číslo 80, koupila Planet Labs kanadskou společnost BlackBridge i s jejími 5 družicemi. Tato společnost byla původně založená v Německu v roce 1998 pod názvem RapidEye AG
a 29. srpna 2008 jim rusko-ukrajinská raketa Dněpr vynesla z Bajkonuru pětici jejích družic RapidEye, které pro ně postavila britská společnost SSTL (Surrey Satellite Technology Ltd., Guildford, Surrey). Společnosti RapidEye AG se ale komerčně příliš nedařilo, v roce 2011 měla velmi vážné finanční problémy a byla odkoupena kanadskou společností zabývající se prodejem družicových dat.
V roce 2013 pak byla přejmenována na BlackBridge a právě pod tímto názvem jí i s jejími družicemi, archivem družicových snímků a všemi dalšími aktivy zakoupila v roce 2015 americká společnost Planet Labs. Získala tím do vlastnictví družice, které byly na oběžné dráze o dva roky dříve, než vznikla společnost Planet.
Každá z družic RapidEye měla hmotnost 156 kg, rozměry 0.78 m x 0.938 m x 1.17 m
a družice snímkovaly Zemi z výšky 630 km s plánovanou technickou životností minimálně 7 roků provozu. Těmito družicemi nasnímaná barevná obrazová data byla zákazníkům dodávana zpracovaná na velikost jednoho obrazového bodu (pixelu) v rozlišení 5 metrů, ale reálná rozlišovací schopnost pořizovaných dat byla cca 6.5 metru. Data byla snímána v 5 barevných pásmech a i přes nepříliš ohromující rozlišení to jinak byla data kvalitní,
ale v době, kdy už konkurenti nabízeli družicová data s rozlišením lepším než 1 metr
a data v méně podrobných rozlišeních šlo zase získat levněji, se samostatná společnost RapidEye opravdu nemohla udržet příliš dlouho a její začlenění do jiné společnosti se
po globálním ekonomickém propadu v roce 2008 dalo očekávat.
V březnu 2020, po 11 letech provozu na oběžné dráze a tím vyčerpání a překročení jejich technické životnosti, byly družice RapidEye vyřazené ze služby. Nicméně jimi pořízené snímky zůstanou zachované v rozsáhlém archivu, kterého si společnost Planet velmi cení.

Obr.: Zcela první snímek z družic SkySat pořídila družice SkySat-1 dne 4.12.2013, zachytila na něm město Perth v západní Austrálii a místní jachtařský klub na břehu Labutí řeky (Swan River). Zdroj: Skybox Imaging, Inc

 

Obr.: Zcela první snímek z družic SkySat pořídila družice SkySat-1 dne 4.12.2013, zachytila na něm město Perth v západní Austrálii a místní jachtařský klub na břehu Labutí řeky (Swan River). Zdroj: Skybox Imaging, Inc.

Další velmi významná akvizice se společnosti Planet podařila v dubnu 2017, kdy koupila společnost Terra Bella a jejích 7 družic SkySat. Tato společnost vznikla v Kalifornii
v roce 2009 pod názvem Skybox Imaging.
První její družici SkySat-1 vynesla 21. listopadu 2013 z kosmodromu Jasnyj na letecké základně Dombarovskij v Rusku také raketa Dněpr, v té době v komerční kosmonautice velmi oblíbená pro výhodné ceny a spolehlivost, vznikla předěláním původních vojenských mezikontinentálních balistických raket na rakety pro vynášení orbitálních družic.
Na těchto raketách spolupracovaly ruské a ukrajinské společnosti, takže z politických důvodů byl jejich další provoz ukončen.
V červnu 2014 bylo oznámeno, že o společnost Skybox Imaging má zájem Google
a chystá se jí koupit za cenu 500 milionů amerických dolarů. Druhá družice SkySat-2 byla úspěšně dopravena na oběžnou dráhu ruskou raketou Sojuz-2 z kosmodromu Bajkonur až 8. července 2014, takže bylo celkem pozoruhodné, že Google učinil tuto štědrou nabídku ještě v době, kdy měla Skybox Imaging na oběžné dráze jenom jednu družici. Formálně pak byla akvizice uzavřena počátkem srpna 2014. V březnu 2016 jí bylo jméno společnosti Skybox Imaging změněno na Terra Bella, pod tímto jménem jí pak Google
v roce 2017 prodal společnosti Planet a to i s 5 dalšími, vylepšenými a na oběžnou dráhu úspěšně vypuštěnými družicemi SkySat-3SkySat-7. Prodejní cena bohužel tentokrát nebyla zveřejněna, součástí dohody byla několikaletá smlouva na nákup dat SkySat.
První dvě družice Skysat si společnost Skybox Imaging navrhla a postavila sama, další družice si nechává stavět u americké společnosti SSL (Space Systems/Loral).
Tyto družice 2.generace se označují jako SkySat-C a velice se podobají původnímu návrhu, jsou ale mírně větší a těžší, zejména proto, že mají navíc pohonný systém
pro aktivní úpravy oběžné dráhy.
Družice SkySat 2. generace mají rozměry 60×60x95 cm a hmotnost 120 kg.
Mohou pořizovat obrazová data v rozlišení od cca 1 metru až po 50 cm podle výšky oběžné dráhy, mohou pořizovat i stereo-snímky (snímky stejného území z různých úhlů) a video-záběry v délce do 90 vteřin.
Protože jsou obrazová data v rozlišení lepším než 1 metr zákazníky velmi žádaná, společnost Planet ve vypouštění družic SkySat samozřejmě dál pokračovala, relativně malý rozměr družic vzhledem k velmi vysokému rozlišení jimi pořizovaných dat je zcela
v souladu s jejich dlouhodobou strategií efektivně vyrábět a vypouštět co nejvyšší počet družic.
Malé rozměry a hmotnost družic společnosti Planet umožňuje nechat je levně vynášet
při sdílených letech, kdy využijí pouze zbývající volnou nosnou kapacitu raketového nosiče a neplatí tak celou cenu startu. Velmi malé družice Dove takto mohou vypouštět doslova po desítkách a i větších družic SkySat mohou vynést několi najednou, jak to bylo letos startu při startu rakety Falcon-9 dne 13. června, kdy bylo vyneseno 58 družic Starlink společnosti SpaceX a současně s nimi i družice SkySat-16, 17 a 18 společnosti Planet.
A totéž se pak opakovalo 18. srpna, kdy opět raketa Falcon-9 s dalšími 58 družicemi Starlink vynesla družice SkySat-19, 20 a 21. Družice Starlink společnosti Space-X Elona Muska mají poskytovat globální internetové připojení a pro tento účel bylo zatím vypuštěno 655 družic a celkový počet družic má přesáhnout 1500, takže tyto internetové družice se asi na dlouhou dobu stanou absolutně nejpočetnější skupinou identických družic obíhajících Zemi.
Společnost Planet, která na rozdíl od společnosti Space-X žádný vlastní raketový nosič nemá, tuto příležitost pro vynesení celkem 6 jejich nových družic SkySat ráda využila
a předpokládá se další pokračování spolupráce mezi oběma společnostmi.
Momentální stav je takový, že SkySaty 1 až 15 obíhají kolem Země po heliosynchronních drahách, což je specifický typ nízké oběžné dráhy nízké Země, který zajišťuje, že zemský povrch bude při pořizování snímků vždy osvětlen slunečním světlem ze stejného úhlu. U poloviny těchto SkySatů probíhají snímkovací přelety nad zájmovými územími dopoledne, u druhé poloviny odpoledne, takže společně v globálním měřítku poskytují pokrytí vybraných oblastí dvakrát denně.
Pro SkySaty 16 až 21 byly vybrány oběžné dráhy se středním sklonem 53 stupňů,
čímž přidají k datům z heliosynchronních SkySatů další možnosti snímkování téhož území během jednoho dne a navýší kapacitu snímání.
V roce 2020 bylo také oznámeno, že družice SkySat budou snímat data z nižší oběžné dráhy ve výšce okolo 400 km, což jim umožní pořizovat obrazová data v rozlišení 50 cm.

Obr.: Animace ze snímků pořízených družicemi Skysat ve dnech 11., 15., 16. a 17. srpna 2020 ukazuje postupný rozpad obchodní lodě Wakashio, která ztroskotala 25. července u pobřeží ostrova Mauricius. Posádka byla zachráněna, z lodi ale uniklo do okolí velké množství paliva. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

 

Obr.: Animace složená ze snímků pořízených družicemi SkySat ve dnech 11., 15., 16. a 17. srpna 2020 ukazuje postupný rozpad obchodní lodě Wakashio, která ztroskotala 25. července u pobřeží ostrova Mauricius. Posádka byla zachráněna, z lodi ale uniklo do okolí velké množství paliva. Zdroj: © Planet (2020), CC BY-NC 2.0

Levnější konstrukce a malé rozměry družic společnosti Planet ale mají samozřejmě i svou odvrácenou stranu. Obrazová data z těchto družic se v kvalitě a rozlišení nemohou zcela vyrovnat obrazovým datům pořizovaným velkými družicemi jejich konkurentů, například společnosti Maxar/DigitalGlobe. Stavba a vypuštění velké družice je ale natolik finančně náročné, že si žádná společnost nemůže dovolit stavět takové družice ve velkém počtu. Pro společnost Planet by byl v počátcích její existence pokus o takový konkurenční souboj předem prohraný. Je zde navíc velké riziko, že pokud bude velká a drahá družice po svém vypuštění na oběžné dráze postižená neopravitelnou závadou, bude to pro její mateřskou firmu obrovská a možná i fatální ztráta. Varovným příkladem v tomto směru bylo selhání elitní družice WorldView-4 koncem roku 2018 po pouhých 2 letech provozu
a následný prudký pokles hodnot akcií její mateřské společnosti Maxar.
Naopak jednotlivé levné družice společnosti Planet jsou relativně snadno nahraditelné
a návratnost vložených investic je tím pro společnost výrazně předvídatelnější.
Že se společnosti Planet daří a nadále se rozvíjí je jasnou ukázkou, že se jejich strategie dělat podnikání jinak, než jak to dělá konkurence a zaplňovat mezery na trhu, které jsou ještě volné, bylo rozumné.

Článek z roku 2014 o hromadném vypouštění družic Dove z Mezinárodní vesmírné stanice je zde.

Článek zpracoval: Jiří Šustera

 

nahoru

zpět