Zprávy ze světa

970ac_illustration
15.02.2017

Rekordních 104 družic...

… vynesla jedním letem do výšky přes 500 km nad Zemí 15. února 2017 indická raketa PSLV .

Nosná raketa PSLV (z anglického označení Polar Satellite Launch Vehicle) odstartovala k letu s identifikačním označením C37 z indického kosmodromu Šríharikota (anglicky se přepisuje jako Shriharikota) na pobřeží Bengálského zálivu a překonala tak přes tři roky starý rekord rusko-ukrajinské rakety Dněpr-1, která při svém startu 21. listopadu 2013 úspěšně vynesla 32 družic.
Z rekordního počtu 104 družic vynesených a vypuštěných při letu PSLV-C37 byly tři největší družice indické, zbývající družice byly v rámci komerční kosmonautiky vyneseny pro organizace z USA, Švýcarska, Izraele, Nizozemí, Kazachstánu a Spojených arabských emirátů.
V nákladu tohoto letu měla největší hmotnost 714 kg indická družice Cartosat-2D, nejpočetnějšími bylo 88 družic Dove americké soukromé společnosti Planet Labs Inc., přičemž hmotnost jedné družice Dove je 4.7 kg.

Obr.: Raketa PSLV startuje 15. února 2017 v 9 hodin 28 minut místního času (3 hodiny 58 minut světového času UTC) ke svému letu C37 s rekordním počtem 104 družic. Zdroj: ISRO

 

Obr.: Raketa PSLV startuje 15. února 2017 v 9 hodin 28 minut místního času (3 hodiny 58 minut světového času UTC) ke svému letu C37 s rekordním počtem 104 družic. Zdroj: ISRO

Nosná raketa PSLV indické kosmické agentury ISRO (z angl. Indian Space Research Organisation) je 44 metrů vysoká a čtyřstupňová. První a třetí stupeň má motory spalující tuhé pohonné látky, druhý a čtvrtý stupeň pracují na kapalná paliva. Raketa tak vhodně kombinuje výhody obou druhů motorů – raketové motory na tuhá paliva jsou obecně považované za bezpečnější, spolehlivější a ekonomičtější, kdežto motory na tekutá paliva za mnohem ovladatelnější, protože jejich tah lze snadno regulovat. Tekutá raketová paliva jsou ale většinou značně toxická a méně stabilní, proto je považované za mnohem bezpečnější, když jsou motory s tekutými palivy zažehnuté až v dostatečné výšce, kam je vynesou motory prvního stupně na tuhá paliva.
Ze čtyř desítek startů raketa PSLV havarovala pouze jednou a to hned při svém prvním letu v roce 1993, kdy se raketa, pravděpodobně kvůli chybě řídícího programu, zhruba po dvanácti minutách od startu zřítila i s indickou družicí IRS-1E do Bengálského zálivu. Jediný další částečný neúspěch postihl raketový nosič PSLV v roce 1997, kdy indickou družici IRS-1D vynesl na nižší než požadovanou oběžnou dráhu. Družici se ale podařilo zachránit pomocí jejích vlastních manévrovacích motorů.
První komerční lety s cizími družice vykonal raketový nosič PSLV v roce 1999, kdy při letu C-2 kromě indické družice Oceansat-1 vynesl i německou družici DLR-Tubesat a jihokorejskou družici Kitsat-3.

Obr.: Indická raketa PSLV byla ve svému rekordnímu letu vystrojena ve své nejsilnější konfiguraci označované jako PSLV-XL, kdy prvnímu stupni ke vzletu pomáhá i šest přídavných raketových motorů (anglicky označovaných jako boosters). Ve standardní variantě raketa létá s šesticí méně výkonných přídavných motorů, ale pro výkonostně méně náročné lety se může obejít i zcela bez nich, tato konfigurace se pak označuje jako PSLV-CA (z anglického označení Core Alone). Zdroj: ISRO

 

Obr.: Indická raketa PSLV byla ve svému rekordnímu letu vystrojena ve své nejsilnější konfiguraci označované jako PSLV-XL, kdy prvnímu stupni ke vzletu pomáhá i šest přídavných raketových motorů (anglicky označovaných jako boosters). Ve standardní variantě raketa létá s šesticí méně výkonných přídavných motorů, ale pro výkonostně méně náročné lety se může obejít i zcela bez nich, tato konfigurace se pak označuje jako PSLV-CA (z anglického označení Core Alone). Zdroj: ISRO

Primárním nákladem rekordního letu C37 byla indická družice Cartosat-2D (hmotnost 714 kg) indické vládní kosmické agentury ISRO. Družice je už pátým exemplářem celé série družic Cartosat-2, kde první družice (označovaná jenom jako Cartosat-2) byla vypuštěna v lednu 2007, následovaly další exempláře rozlišované za jménem písmeny podle abecedy, jejichž vypuštění bylo podpořené poptávkou po družicových obrazových datech ze strany indických ozbrojených sil – Cartosat-2A v dubnu 2008, Cartosat-2B v červenci 2010, Cartosat-2C v červnu 2016 a nyní v únoru 2017 Cartosat-2D. Nejnovější družice by měla z výšky přes 500 km pořizovat obrazová data v rozlišení 0.65 metru a barevná data ve čtyřech pásmech vlnových délek z oblastí viditelného světla a blízkého infra-červeného záření, použité senzory i konstrukce družice jsou velmi podobné jako u předchozí družice Cartosat-2C. Družice má plánovanou životnost v délce minimálně 5 roků.

Další důležitou částí nákladu letu PSLV-C37 byly indické družice INS-1A a INS-1B, které mají hmotnost 8.4 a 9.7 kg a nesou technologické a vědecké přístroje agentury ISRO.
Na družice INS-1A to jsou přístroje SBR (z angl. Surface Bidirectional Reflectance Distribution Function Raiometer) a SEUM (z angl. Single Event Upset Monitor). Přístroj SBR je radiometr, který bude měřit odrazivost slunečního záření od různých druhů zemského povrchu, přístroj SEUM bude sledovat vliv radiace z vesmírného prostředí na běžné elektronické součástky.
Družice INS-1B je vybavena přístrojem EELA (z angl. Earth Exosphere Lyman Alpha Analyser) pro studium Lymanových alfa emisí z vodíkových atomů v zemské exosféře a z meziplanetárního prostoru. Druhým přístrojem je kamera Origami určená pro testování optické soustavy čoček barevného zobrazovacího systému při snímání obrazů z oběžné dráhy.

Všechny zbývající družice v nákladu byly malými družicemi typu CubeSat, každá o hmotnosti nepřesahující 5 kg. Podstatou technického úspěchu tohoto letu není celková hmotnost vypuštěných těles, ale především zvládnutí řízeného vypouštění takto vysokého počtu těles na jejich správné oběžné dráhy. Za uložení těchto 101 malých družič do nákladového prostoru rakety PSLV, za funkci pro ně určeného družicového vypouštěcího systému a sekvenční elektroniky vyvinuté v holandském městě Delft byli zodpovědní technici nizozemské společnosti ISIS (z angl. Innovative Solutions In Space). Tato společnost se navíc výrazně podílela na vývoji a konstrukci tří z těchto zahraničních družic a to švýcarské družice DIDO-2, družice Nayif-1 Spojených arabských emirátů a evropské družice PEASSS.

Družice Nayif-1 o hmotnost 1.1kg ze Spojených arabských emirátů je společným dílem Institutu pro pokročilou vědu a technologii EAIST (z angl. Emirates Institution for Advanced Science and Technology ) a soukromé Americké univerzity v Šardžá a jedná se o experimentální telekomunikační družici.

Družice Al Farabi-1 o hmotnosti 1.7 kg vzešla z Al-Farabiho kazachstánské národní univerzity. Jejím hlavním cílem bylo dát univezitním studentům zkušenost s prací na konstrukci družice, testování použitých součástek, ale nese rovněž pokusně i třímegapixelovou kameru pro snímání obrazových dat.

Družice PEASSS (z angl. Piezo Electric Assisted Smart Satellite Structure) o hmotnosti 3 kg byla postavena ve spolupráci společností z evropských zemí a Izraele jako součást Sedmého rámcového programu FP7 (z angl. Framework Programme 7) Evropské komise. Jedná se o experimentální technologickou družici na níž se zkouší některé nové součástky, materiály a družicové elekronické systémy.

Družice DIDO-2 o hmotnost 4.2 kg patří švýcarské společnosti SpacePharma. Tato společnost se zabývá výzkumem v prostředí mikrogravitace a tato její družice nese miniaturní laboratoř pro provádění různých experimentů v prostředí mikrogravitace na oběžné dráze.

BGUSAT je družice izraelské Ben Gurionovy univerzity v Negevu, kde vznikla jako studentský projekt. Družice má hmotnost 5 kg, rozměry 30 * 10 * 10 cm a družice je vybavena malou kamerou snímající v infra-červené oblasti záření pro studium meteorologických jevů a záření atmosféry. Družice je dále vybavena experimentálním přijímačem GPS a experimentálním komunikačním zařízením.

Dále bylo vypuštěno 8 exemplářů družic LEMUR-2, každý o hmotnosti 4.6 kg, patřící soukromé společnosti Spire Global z USA. Tyto exempláře mají pořadová čísla 22 až 29 a tato společnost plánuje mít na oběžných drahách až 125 exemplářů takovýchto družic. Družice nesou meteorologické přístroje STRATOS, které používají metodu sledování atmosférou procházejících signálů družic navigačního systému GPS, kde podle ovlivnění tohoto signálu průchodem atmosférou lze zpětně odvodit její momentální stav a získat tak nepřímo některé meteorologické údaje. Družice dále nesou přijímače SENSE pro příjem a přenos signálů z automatického identifikačního systému AIS (z angl. Automatic Identification System), které umožňují sledování plujících námořních lodí.

Nejpočetnější skupinou identických družic bylo při tomto rekordním letu 88 exemplářů družic Dove americké společnosti PlanetLabs. Každá z těchto družic má hmotnost 4.7 kg. Všechny tyto identické družice se jmenují Dove (česky Holubice) a jsou rozdělované do skupin pojmenovaných Flock (česky Hejno). Tato skupina 88 vypuštěných družic má označení Flock-3p a je to nejpočetnější skupina identických družic, která byla dosud v historii vypuštěna.
Tyto komerční družice dálkového průzkumu snímají barevná obrazová data zemského povrchu v přirozených barvách a prostorovém rozlišení zhruba 3 až 5 metrů.

Obr.: Kosmodrom Šríharikota, oficiálním jménem Kosmické centrum Satishe Dhawana (angl. Satish Dhawan Space Centre in Shriharikota), zachycené na snímku jednou z předchozích družic Dove dne 13. února 2017, dva dny před startem, při kterém bylo vyneseno dalších 88 exemplářů družic Dove. Zdroj: PlanetLabs

 

Obr.: Kosmodrom Šríharikota, oficiálním jménem Kosmické centrum Satishe Dhawana (angl. Satish Dhawan Space Centre in Shriharikota), zachycené na snímku jednou z předchozích družic Dove dne 13. února 2017, dva dny před startem, při kterém bylo vyneseno dalších 88 exemplářů družic Dove. Zdroj: PlanetLabs

Soukromá společnost PlanetLabs byla první společností, která využila komerční kosmonautiky k uplatnění strategie, kdy místo velkých a drahých družic vypouští velký počet malých levných družic (tento konkrétní typ je anglicky označován jako triple CubeSat). Kromě toho ale tato společnost také kupuje konkurenční družicové společnosti, v roce 2015 zakoupila společnost BlackBridge a jejich družice RapidEye a počátkem února 2017 bylo oznámeno, že zakoupí i společnost Terra Bella (dříve známou jako Skybox Imaging) a jejich družice SkySat. Tuto společnost si s ještě původním názvem Skybox Imaging koupila v roce 2014 společnost Google a nyní jí pod novým názvem Terra Bella prodává i s jejími družicemi společnosti PlanetLabs, přičemž součástí smlouvy bude i dohoda o několikaletém prodeji družicových dat společnosti PlanetLabs společnosti Google pro aktualizaci jejích digitálních map. Původně malá a celkem nenápadná společnost PlanetLabs (založená v roce 2010 pod názvem Cosmogonia) je tedy nadále na vzestupu a stává se velmi významným hráčem na poli komerčních poskytovatelů družicových dat dálkového průzkumu Země.

Starší článek o vypuštění 28 exemplářů družic Dove společnosti PlanetLabs z paluby Mezinárodní vesmírné stanice ISS v únoru 2014 je zde.
Starší článek o předchozích rekordech v počtu vynesených družich je zde.

Článek zpracoval: Jiří Šustera

 

nahoru

zpět